Před deseti lety, 26. července 2016, přistál v Abú Zabí letoun Solar Impulse 2, který se stal prvním strojem na světě, jenž obletěl zeměkouli bez jediného litru paliva. Tento unikátní projekt byl výsledkem dlouhého úsilí a vynalézavosti švýcarských vizionářů Bertranda Piccarda a André Borschberga, kteří se rozhodli prozkoumat možnosti solární energie v letectví. O jejich úspěchu ale rozhodovalo nejen technické provedení stroje, ale také fyzické a psychické odolávání obou pilotů během náročných letů. V kokpitu, jehož rozměry připomínaly spíše telefonní budku, museli čelit mrazivým teplotám, nedostatku spánku a výzvám spojeným s omezeným prostorem.
Solar Impulse 2 byl konstrukčně jedinečný. Jeho rozpětí křídel dosahovalo 72 metrů, což je více než u legendárního Boeing 747-8, zatímco váha letounu činila pouhých 2,3 tuny, tedy přibližně jako větší rodinné auto. Tento extrémní poměr mezi hmotností a rozpětím umožnily pokročilé materiály, jako jsou uhlíková vlákna, a více než 17 tisíc solárních článků, které napájely čtyři elektromotory. I když průměrná rychlost letu byla kolem 80 kilometrů v hodině, což je srovnatelné s rychlostí mopedu, Solar Impulse 2 byl schopen přeletět velké vzdálenosti a překonat různé klimatické podmínky.
Extrémní podmínky v kokpitu
V kokpitu Solar Impulse 2 si piloti museli zvyknout na extrémní podmínky. Teploty se pohybovaly od minus 20 stupňů Celsia ve výškách až po spalující vedra blízko země. Pilotní prostor nebyl vytápěný ani přetlakovaný, což znamenalo, že piloti museli čelit značnému fyzickému nepohodlí. Na každém letu se střídali v řízení po několika dnech, a tak byl jejich spánek omezen na krátké intervaly. Piccard popsal, jak se musel naučit využívat sebehypnózu k okamžitému uvolnění a usnutí na dvacet minut, zatímco Borschberg se spoléhal na jógová cvičení, aby si udržel koncentraci a prokrvil končetiny v těsném prostoru kokpitu.
Bezpečnost letu byla vždy na prvním místě. Autopilot byl schopen řídit letoun bez zásahu člověka maximálně dvacet minut, což znamenalo, že piloti museli být neustále ve střehu. To vyžadovalo nejen fyzickou zdatnost, ale také psychickou odolnost, neboť stres a únava mohly mít fatální následky. V některých chvílích museli čelit obavám z kolapsu baterií, což by znamenalo konec celého projektu. I přesto, že se museli potýkat s těmito nástrahami, byli odhodláni svůj projekt dotáhnout do konce a ukázat, že je možné létat bez fosilních paliv.
Dědictví a budoucnost solární energie
Po úspěšném dokončení projektu se Piccard rozhodl pokračovat v šíření myšlenek o udržitelnosti a ekologických technologiích. Založil nadaci Solar Impulse Foundation, která má za cíl vyhledávat a certifikovat ekologické technologie, které jsou zároveň ziskové. Do dnešního dne nadace identifikovala více než 1 500 technologií, které mohou pomoci průmyslu a stavebnictví. Piccard neustále pracuje na nových projektech a pod hlavičkou Climate Impulse plánuje vývoj vodíkového letadla, které by mělo uskutečnit svůj první let v roce 2028. Cílem tohoto projektu je opět posunout hranice toho, co je možné, a přispět ke snížení emisí skleníkových plynů v letectví.
Úspěch Solar Impulse 2 tak nejen přepsal historii letectví, ale také otevřel nové obzory pro budoucnost ekologických technologií. Ukázal, že i v náročných podmínkách lze dosáhnout úspěchu s využitím obnovitelných zdrojů energie. Tento projekt je inspirací pro další inovátory a vědce, kteří se snaží najít udržitelné alternativy ve všech oblastech lidské činnosti. Bez ohledu na to, jaké výzvy nás čekají, příběh Solar Impulse 2 zůstává symbolem odhodlání a naděje pro budoucnost letectví a ochrany životního prostředí.